Fénix – zrození z popela

Ráda bych se s vámi dnes podělila o zamyšlení nad tímto tématem, které, v poslední době, silně vnímám kolem nás.

Úvaha nad tím, zda je opravdu nutné a žádoucí při klíčovém životním „přerodu, posunu, skoku“ (nazvat si to můžeme jakkoliv)  „vnitřně shořet – vyprázdnit se – rozpadnout se na prvočástice“ ?

Je to téma, které se dotýká nejen mých klientů, ale také mě osobně.

Opravdu neumíme přejít z jedné etapy do druhé bez dramat, pádů na dno, přihlížení tomu, jak se nám vše rozpadá přímo před našima očima i pod rukama?

Domnívám se, že do jisté míry to tak potřebujeme a to primárně u velkých a klíčových životních změn.

Je to jako se starým domem. Když na něm děláme jen dílčí úpravy, opravy, udržovací servis, tak nám dům slouží, ale nějaké extra velké změny od něho očekávat nemůžeme. Ale když cítíme, že náš domov potřebujeme posunout o level výš, tak se pustíme do komplexní rekonstrukce, kde pomalu nezůstane kámen na kameni (nebo právě zůstanou jen ty obvodové zdi) a celý dům, jeho energii, to, jak se v něm pak budeme cítit, tímto posouváme o úroveň, někdy i o více úrovní, výš. Ale tato změna není ze dne na den. Nejprve musíme vše vytřídit, vyklidit, vyházet nepotřebné. Potřebujeme se probrat tou horou věcí, které jsme si v domě nahromadili za desetiletí a nekompromisně vyházet vše, co nám již neslouží. Pak je dům prázdný, ale tím to nekončí. Začne se bourat, kopat, přestavovat, přistavovat, upravovat. Když jsou hotové hrubé práce, můžou se ladit obklady, nábytek, rozmístění a funkčnost jednotlivých místností a tím i celého domu tak, aby jsme se v něm cítili přesně tak, jak jsme si vysnili. A když už jsou i podlahy, výmalba, základní nábytek, tak to ještě nekončí… stále se dolaďují detaily ve formě, záclon, přehozů, dekorací. Je to náročný, ale úžasný proces znovuzrození, který ovšem netrvá den, týden, měsíc!

* Zastavení se 

* Uvědomění si potřeby změny

* Vyprazdňování

* Přestavení – prohloubení základů, rozšíření (ve chvíli, kdy máme pocit, že z nás už nic nezbylo, tak zjišťujeme, že se může jít ještě hlouběji)

* Zvědomění, že toto je nový začátek, že máme „čisto“ a můžeme začít tvořit nově (střídání pocitů zmaru, strachu, nadšení)

* Odhození strachů a nová tvorba

* Nárust sebevědomí a ukotvení se v novém

* Vylaďování nového stavu

Z vlastní zkušeností mohu říct, že se člověk může zaseknout v jakékoliv fázi tohoto procesu s pocitem zmaru, bezvýchodnosti a nevidění cesty ven.

Praxe ukazuje, že nejlepším „lékem“ je v tomto případě nebát se říct si o pomoc a nechat se tímto procesem provést. A aby nedošlo k mýlce, nemluvím zde o vyhoření. Jde spíš o proces osobního – životního růstu, kdy se prostě potřebujeme posunout o level výš, ale nepočítali jsme s tím, že předtím si musíme v sobě řádně uklidit, což může vyvolat různé reakce našeho těla, mysli či jemnohmotných struktur naší osobnosti.

Nezáleží v jaké fázi se právě nacházím, klíčové je spíš uvědomění, že se motám stále v kruhu a sám/sama momentálně nedokážu najít cestu ven.

Jde jen o možnost dovolit si přijmout pomoc a mít tak možnost jiných úhlů pohledu na možnosti, které celý tento proces ukazuje a umožňuje.

A pokud se právě nyní nacházíte v nějaké fázi svého „přerodu“a rádi byste uvítali průvodce, který by vás provedl, neváhejte mě kontaktovat.